Pokud se jen trochu zajímáte o vědu, jistě jste již někdy zaslechli cosi o vědecké metodě. Zde nejde o žádné přehánění, nýbrž o skutečnou metodu, která se ve vědeckých kruzích běžně používá. Ve skutečnosti ji však může ovládnout každý z nás. V podstatě jde o sérii kroků, podle nichž postupujeme. Tím prvním je vytvoření hypotézy – například „sůl odradí mravence“. Může se to však týkat naprosto čehokoliv, a je vhodná i pro děti. Ty si mohou samy zformovat své vlastní jednoduché hypotézy, a následně je zkusit prokázat.

Samozřejmě je nevymýšlíme jen tak zbůhdarma, nýbrž podle toho, co nám zatím dostupná data a dosavadní zkušenosti ukazují. U výše uvedeného příkladu lze postupovat takto: sůl odrazuje slimáky, možná bude odrazovat i mravence. Nyní je potřeba vymyslet experiment, který naši hypotézu buď prokáže, nebo vyvrátí. Měl by být co nejjednodušší, s co nejmenším počtem variabilit. Ideální je pak několikrát jej opakovat, vždy v jiném prostředí, aby se vyloučil vliv jiných, vnějších vlivů.

U výše uvedeného příkladu může být tím experimentem nasypání soli do míst, kde mají mravenci cestičku, a pozorování, zda se jí vyhnou nebo přes ni přejdou. Samozřejmě, jak již bylo řečeno, je dobré jej několikrát opakovat, abychom si byli výsledkem jisti. Následně určíme, zda jsme měli pravdu či nikoliv, a na základě toho svou hypotézu buď zavrhneme, nebo podle potřeby poupravíme.

Jak je vidět, nejde ve své podstatě o nic složitého. Můžeme ji také provozovat s dětmi, pro které můžeme vymyslet nejrůznější zábavné experimenty. Děti se tak naučí základům skutečného vědeckého myšlení a zároveň se i něco naučí. A věřte, že tyto znalosti s nimi zůstanou mnohem déle, než to, co se naučí ve škole. Pokud se do toho rozhodneme pustit sami, je dobré si uvědomit, že prakticky vše, co nás napadne, již bylo vyzkoušeno a prozkoumáno, a to v mnohem důkladnějších podmínkách. To nám však nebrání, abychom to nezkusili také.