Není věda jako věda. Je opravdu hodně lidí, kteří se třeba učí na základní škole, protože potom mají sen, aby šli na vysokou školu, třeba na nějakou vědeckou fakultu studovat medicínu. I medicína je taková věda. Je to speciální obor, kdy vlastně studujete, myslím dalších šest anebo sedm let. Studujete opravdu hodně dlouho. A já jsem si řekla, že nejlepší by bylo, kdyby vlastně už člověk na základní škole nebo na střední škole si uvědomil, jakou vysokou školu potom chce studovat, jestli třeba se chce dále vzdělávat anebo raději půjde už po střední škole anebo po učebním oboru někam do práce.
Já jsem vždycky chtěla studovat. Vždycky jsem chtěla být lékařka, chtěla jsem opravdu studovat nějakou vědu. Také jsem si říkala, že bych mohl být i veterinářka, kdyby se mi třeba nepodařila nějaká zdravotnická škola anebo medicína. Chodila jsem dokonce i přes celé léto do nějakých přípravných kurzů, kde jsme se učili na přijímací řízení právě na medicínu. I když jsem v tom přijímacím řízení byla téměř nejlepší, tak nakonec jsem ani studovat medicínu nešla. Bohužel, jak jsem se zamilovala. Ano, píšu právě bohužel, protože to mi asi zkazilo můj průměr.
A také jsem si řekla, že kdybych se třeba nezamilovala, že bych pokračovala třeba ve studiu medicíny, ale když se člověk zamiluje, tak potom vidí přes růžové brýle. A zajímá vás, jestli jsem se svou lásku vydržela? Bohužel jsem s ním vydržela jenom pár let, vlastně několik měsíců. Dalo by se to spočítat spíše jenom na měsíce než na roky, takže opravdu toho lituji, že jsem dala přednost lásce před tím, než abych dostudovala medicínu. Jenomže to mně bylo už dvaadvacet či třiadvacet let, takže už jsem na medicínu potom nešla, protože studium medicíny, téhle vědy je opravdu hodně dlouhé. Byla jsem z toho nešťastná, ale byla jsem ráda, že mám alespoň vyšší odbornou školu zdravotnickou, takže jsem zdravotní sestra.